Národ a každý jednotlivec, ktorý sa zmieri s tým, že bol okradnutý je nielen zbabelý ale najmä neskutočne hlúpy a zaslúži si otroctvo!
Hlavná stránka

P.C.Roberts: Sdílí Evropa Bidenův postoj k Rusku?

Zloděj prezidentských voleb a vrah americké demokracie Biden nazývá ruského prezidenta „zabijákem“. Co na to evropští politikové? Neprotestují?
Zřejmě ne. Britský premiér Boris Johnson označil Rusko za „největší bezpečnostní problém Britanie“ a slibuje vyšší výdaje na zbrojení, zvláště pak na výrobu nukleárních zbraní. Britové nemohou tak mít v důsledku ruské hrozby lepší zdravotní péči či nižší daně.

Jaký to nesmysl! Ani kdyby Britanie zvýšila své zbrojní výdaje až do nebe, nemohlo by to skutečnou ruskou hrozbu (kdyby existovala), odvrátit. Jestliže Rusko bude Britanii chtít, je Britanie bezbranná. Celý svůj národní důchod může na zbrojení obětovat a nic jí to nepomůže.
Tento ignorantní nesmysl pěstuje Britanie už roky. V roce 2015 prohlásil britský ministr obrany Fallon, že Rusko je pro evropskou bezpečnost „současnou a reálnou hrozbou“ a že Putin je „stejnou hrozbou pro Evropu jako Islamský stát“. A v roce 2018 nejvyšší velitel britské armády generál M. Carleton-Smith označl Rusko za mnohem větší hrozbu než je islamský terorizmus, což samozřejmě provokovalo otázku, proč tedy Britanie bojuje s Islamským státem a nikoli s onou „mnohem větší hrozbou“. Ve stejném roce pak britský ministr obrany Williamson řekl na adresu Ruska, aby „ drželo krok a ústa a zmizelo“. Což je totéž, jako bych třeba já řekl totéž boxeru Mike Tysonovi či Bruce Leeovi.

Kreml se nicméně musí ještě naučit, jak nedodávat těmto sprostým, nesmyslným a nezodpovědným provokacím na vážnosti tím, že na ně vůbec reaguje. Rusové tak činí proto, že se chybně domnívají, že i na Západě platí, že nikoli slova, ale činy, jsou tím, co rozhoduje. Avšak bez ohledu na to, jak skvělí a výmluvní jsou mluvčí ruské vlády Zacharovová a Peskov i sám Putin, měli by skutečně všichni raději mlčet a vyřčená obvinění ignorovat. Tím totiž, že na ně reagují, umožňují médiím tato
obvinění opakovat, a čím více obvinění je pak proneseno, tím častěji je veřejnost slyší. A čím častěji je slyší, tím více se tato obvinění stávají realitou. Reakce Kremlu na urážky a osočování pak Západu pomáhají vytvářet ve své populaci podezíravý a nepřátelský postoj k Rusku.

Viděli jsme to na příkladu Russiagate. Co bylo totiž tou nejstrašnější věcí, kterou si Demokraté moh na Trumpa vymysleli? Že je v jedné lize s Ruskem!
Tím, že Kreml popírá absurdní obviňování Washingtonu a často i s vtipem odpovídá na jeho urážky, uvádí Rusko i tak do pozice permanentní defenzívy, což Washingtonu samozřejmě prospívá.
Proč např. Rusko vzdává poctu falešným soudním žalobám tím, že se jich účastní? Mezinárodní soudy přece nemohou Rusku nic udělat. A jediné, co Rusko svou účastí na nich dosáhuje je to, že vytváří propagační fórum pro své nepřátele.  https://www.rt.com/russia/518569-yukos-battle-ruling-navalny/ 

Západ ve svůj prospěch využívá též rozhodnou vůli  Ruska být demokratickým státem, který respektuje vládu práva. Kdyby totiž Evropa měla vůdce a nikoli americké loutky, zle by musela pokárat Washington za jeho bezohledné zvyšování světového napětí. Evropa přece potřebuje jak ruskou energii, tak dobré vztahy na své východní hranici. A nechat se vtáhnout do konfrontace s Ruskem je tou poslední věcí, kterou Evropa potřebuje či o kterou může stát. Evropa však, bohužel, nehovoří ve prospěch svého zájmu či ve prospěch míru, a přizpůsobuje se Washingtonu bez ohledu na to, co jí to stojí.

Dokonce i paní Merkelová se nezmůže na kritickou poznámku – a mlčí. Německo si je jistě vědomo důsledků vojenského střetu s Ruskem, avšak zdá se být srozuměno s tím, že je senilní starý blázen do konfliktu přece jen jednou zatáhne.
Je prazvláštní věcí, že si lidé neuvědomují, že nelze do nekonečna provokovat a urážet kterýkoli stát, tvrdit, že je největší hrozbou bezpečnosti, nazývat prezidenta toho státu střídavě Hitlerem a zabijákem, aniž by tohle všechno nevyvolalo válku. A moc rád bych věděl, zda  kdy v minulosti byly na adresu nějaké země proneseny urážky tak extrémní, kterými dnes Američané a Britové zahrnují Rusko.

Země, jejiž tvůrci politiky jsou tak tupí, že tohle činí, nemůže přežít. Takže jedinou otázkou je, zda ta země vydechne naposledy jaksi sama od sebe, či zda ještě před svým zánikem na sebe i svět přivolá Armageddon.

Jestliže se totiž váleční štváči ve Washingtonu nevzdají svého bažení po světovládě a neupřednostní mír, všichni Američané zemřou. A nebude to ani na Covid, ani na globální oteplování.

Vybral a přeložil Lubomír Man

P.C. Roberts: K nepřátelům USA přibral Biden po Rusku i Činu

Jako kdyby jeden nepřitel nebyl dost, ustavil si Bidenův režim jako druhého nepřítele Čínu. Jde o dědictví po Trumpovi, které Biden ochotně převzal, přičemž ho jistě ještě nenapadlo, že právě tento jeho krok se může stát tím, pro který bude jednou hořce litovat, že Trumpovi volby ukradl.
Trump byl zvolen prezidentem proto, že slíbil normalizovat vztahy s Ruskem (což mu přivodilo aféru Russiagate), a že ze zámoří (a hlavně z Číny), vrátí zpět do USA pracovní příležitosti ve zpracovatelském průmyslu, které tam byly vyvezeny za vlády předcházejících prezidentů.
Tento jeho záměr, který Trump začal i uskutečňovat, mu však přinesl spor s Čínou v otázkách cel, který jeho oponenti ve vládě spolu s americkým establishmentem pohotově využili ke kritice celého Trumpova záměru. A když už se jednou dostali do ráže, udělali darebáka  nikoli z amerických korporací, které do Číny v honbě za nižšími výrobními náklady pracovní příležitosti vyvezly, ale z Číny. Kterýžto sentiment z části zasáhl i Trumpa.

Kreténi ve Washingtonu představují o hodně nižší ligu než Číňané. Na jednání USA a Číny, které proběhlo v minulých dnech na Aljašce, prohlásil zástupce Komunistické strany Číny Jang Tie-čzch: „Nemyslím si, že převažující většina zemí světa uznává všeobecné zásady, prosazované Spojenými státy, stejně jako si nemyslím, že by tento pohled Spojených států na svět představoval mezinárodní veřejné mínění“. A na adresu představitelů USA, kteří stále setrvávají v představě, že Amerika je pupkem světa, dodal: „Spojené státy postrádají dostatečnou kvalifikaci na to, aby prohlašovali, že hodlají jednat s Čínou z pozice síly“. A aby problém ujasnil co nejpřesněji uzavřel: „Neexistuje způsob, kterým by  bylo možno zaškrtit Čínu“.

Což řečeno jinak vyjadřuje toto: Vezměte si své  evropské, kanadské a arabské loutky, které jste si koupili, přiřaďte si je k dalším svým nesvépravným,  k Jihoameričanům a k atlanticistním integracionistům v Rusku, ale nezkoušejte to na nás. Vaše americká pravidla  slouží vám a vašemu impériu. Neslouží však Číně a my s nimi nechceme a nebudeme mít nic společného.

Pro Čínu by nebylo nesnadné, přivést USA ke krachu. V Číně je totiž dnes umístěna obrovská kapacita amerického zpracovatelského průmyslu, kterou si Čína může přivlastnit kdy jen bude chtít. A vzácné zeminy (např. skandium a yttrium), které Washington potřebuje k výrobě zbraní, se nalézají hlavně v Číně. A Čína je přitom vůbec nepotřebuje Washingtonu prodávat. Vlastní totiž  americké cenné papíry v hodnotě jednoho bilionu dolarů, které všechny by na dluhopisovém trhu mohla prodat pod cenou, čímž by Federální rezervní fond (FRF), přinutila k okamžitému vytištění jednoho nového bilionu dolarů, za které by FRF tyto cenné papíry, v zájmu toho, aby jejich hodnota na trhu neklesla na nulu, zpětně odkoupil. Načež by čínská vláda mohla právě takto získaný bilion amerických dolarů vložit na mezinárodní devizový trh s tím, že za něj žádá ekvivalent buď ve své vlastní čínské měně, nebo v ruských rublech, nebo v měně iránské. Nu a jelikož FRF nemůže tisknout cizí peníze, za které by potřebný milion dolarů nakoupil, nejpůvodnější prodej čínského bilionu dolarů na dluhopisovém trhu pod cenou, který celou tuto imaginární transakci zahájil, by „světovou měnu“ v konečné fázi proměnil v toaletní papír.

Spojené státy se musí poučit o tom, že už nejsou nejmocnější zemí světa též proto, že umožňují americkým kapitalistickým chamtivcům vyvážet v zájmu vyšších zisků svůj zpracovatelský průmysl do zámoří. Protože proti oněm vyšším ziskům stojí takové skutečnosti jako jsou např. ty, že v USA ubývají pracovní příležitosti, americké inženýry nahrazují inženýři a návrháři cizí, a americký technický um se z vlastní země stěhuje za velkou vodu.

Vybral a přeložil Lubomír Man


   PRINT RSS

Hlavná stránka