Rodičia a starí rodičia, ktorí spoločne so zločincami a vlastizradcami z vysokej politiky umožnili, aby ich vlastné deti a vnuci boli okradnutí o budúcnosť vo vlastnej krajine, spoločne ich vyhnali a vyháňajú do cudziny, budúce generácie obrali o detstvo a budúcnosť, tvoria cca 70 % Slovákov, nemožno považovať za súčasť národa, ale len za plebejcov bez vlastného názoru, ktorí nikdy nemajú právo byť súčasťou tohto národa, lebo prispeli a prispievajú k jeho postupnej likvidácii.
Hlavná stránka

Mafiánský kapitalismus             

       3. březen 2015   Emil  Kalabus 

   V polovině roku 1992 spisovatelka Zdena Frýbová napsala: "Rozesmál  mne nedávný výrok prezidenta Havla, že tak jako u nás bohatí,  tak si v západních zemích žijí chudí. Buď tedy v žádné západní zemi   nebyl  Václav  Havel,  anebo  já. Chudoba v západních zemích, jak ji vidím já /cituji stále spisovatelku Frýbovou/, to je chudoba se vším všudy, o jaké se nám tady ani nezdá. A i kdyby současné pravicové síly zůstaly u moci, bude ještě trvat pár let, než se k takové chudobě určitého procenta lidí  propracujeme. Chudoba v západních zemích, to je žebrání s vychrtlým kojencem v náručí ve vozech metra, to jsou noci mezi popelnicemi  s pokrývkou z novin, to jsou chromí lidé, povalující se na dlažbě v  chodbách metra. Chudoba v západních zemích, to je jedinečný  Dustin  Hoffman  ve  filmu  Půlnoční  kovboj.“

Havlovi trvalo, než pochopil, že žijeme v mafiánském kapitalismu

„Václav Havel nikdy nepochopil, že majetkový převrat sám o sobě  ještě nezaručuje funkční ekonomiku, a tak jeho údajně promyšlený  koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální  řesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, vzal brzy zasvé.  Deset let pak někdejšímu hlasateli pravdy a lásky trvalo, než přiznal, co lidé věděli už dlouho - žijeme v mafiánském kapitalismu.  S přibývajícím věkem začal skutečně přemítat o mafiánech, nikoliv  však o své vlastní odpovědnosti,“ zuřil v roce 2012 ve sněmovně Grebeníček.
Dle mého osobního soudu a doložených výroků pana Havla si to tehdejší prezident velmi dobře uvědomoval, bylo však příliš pozdě.  Už nechtěl, nebo nemohl nic dělat. Podle mne byl brán v zahraničí  jako výrazná postava Sametové revoluce, ale doma v ČR na dění  v  zemi  žádný  větší  vliv  neměl.

Kde  se  stala  chyba

Kolem roku 2004 Václav Havel pochopil, že mafiánský kapitalismus  nikdy neoznačoval jenom nepovedenou demokracii v Česku. Havel  tomuto výrazu dával obecnější význam. Dokonce jej použil také na označení stavu demokracie ve vyspělých západních společnostech.    V článku, který napsal v roce 2004, mluví všeobecně o krizi západní demokracie: „Možná jsme jen svědky částečné změny paradigmatu, zapříčiněného novými technologiemi, a není důvod k obavám. Možná je ale problém hlubší: nadnárodní korporace,   mediální kartely a mocné byrokracie přetvářejí politické strany  stále více v organizace, které se už primárně nestarají o veřejné dobro, ale chrání klientelistické sítě a zájmové skupiny. Politika   se stává pouhým kolbištěm lobbistů, média banalizují problémy, demokracie často vypadá jako pouhá virtuální hra pro konzumenty,    nikoliv  vážná  záležitost  pro  seriózní  občany.“
Odmítnutí jedné ideologie vytvořilo prostor pro široké zakotvení ideologie jiné. Počáteční ideový pluralismus a tolerance přicházející z etiky původního disentu se velmi rychle utlumil a veřejný prostor opanovala  primitivní  podoba  konzervativního  neoliberalismu.
Klausova privatizace se tak stala významným zdrojem financování politických stran a zároveň i pohádkových zisků některých jednotlivců.
Stát – tj. politici – určovali pravidla, za jakých podmínek bude majetek rozprodáván, zároveň ovšem minimalizoval transparentnost procesů. Toto všechno a celkový úprk před právníky stály na     počátcích  té  naší  současné  krize.

Důsledky

„Dnes není možné dosáhnout dobré kvality politiky. Vláda ve  skutečnosti nemá otěže ekonomického řízení. Není možné ovlivnit banky ani nadnárodní korporace,“ myslí si Vladimír Opatrný,  předseda liberecké krajské hospodářské komory a přítel Miloše  Zemana  ze  studentských  let.
„Bohužel jsem dospěl k názoru, že lidé mají pramalou šanci něco ovlivnit. I když by měli být zdrojem veškeré moci ve státě. Navodí  sice v určitých dějinných okamžicích historickou změnu, jako třeba   v roce 1918 či 1989, změna ale vždycky končí tím, že se ve společnosti velice bystře zorientují síly, které nejdou po nějakých   idejích,  obsadí  úřady  a  uchopí  moc,“  povzdechl  si  Opatrný.
Vysvětlil, že rozdělování nashromážděných zdrojů by mělo přispět   ke zvýšení kvality života lidí za respektu k přírodě. Zdeformoval   ho ale už minulý režim. „Nyní však přišel další blud. Že o všem   rozhoduje trh, který je geniální. A je dokonalý tehdy, když se  nereguluje.  Což  je  ukrutná  blbost,“  zdůraznil.
Václav Klaus se výrazně podílel například na privatizaci v   devadesátých letech. Ta je podle Vladimíra Opatrného důvodem současných potíží. „Současná podoba společenského uspořádání je sociologií  hodnocena  jako  mafiánský  kapitalismus.“ 
Způsob privatizace vybrali politici pod tlakem určitých skupin proto, že byla nejrychlejší. „Ale také nejhorší,“ uvedl Opatrný.  „V důsledku toho se ekonomická moc spojila s tou politickou a o   zdrojích se nerozhoduje tak, abychom z nich něco měli všichni,  ale pouze někteří. V tomto prostředí není možné dosáhnout nějaké   dobré kvality politiky,“ vysvětlil. Tato krize hodnot se projevuje  nejenom  u  nás,  ale  v  celém  euroamerickém  prostoru.
„Současní politici nemají k dispozici nástroje, aby v národním  měřítku zajistili ekonomickou prosperitu. Dnes není možné ovlivnit banky ani nadnárodní korporace. Vláda otěže ekonomického řízení   nemá,“ vypozoroval Opatrný. Podle něj jsou vlády pouze vyjednávači  mezi skutečnou mocí, která jim dává zadání, a občanskou společností.

Selhání  elit  a  morální  problémy

Biochemik Václav Hořejší to ve sborníku Krize, nebo konec kapitalismu, vyjadřuje jasně: „Jsem přesvědčen, že pravou příčinou současné vleklé společenské krize nejsou akutní ekonomické  problémy, ale problémy morální. Ty souvisejí ze své podstaty s postoji elit národa. A ty v uplynulých pětadvaceti letech žalostně   zklamaly. Část z nich byla a je přímými aktivními, cynickými  budovateli onoho korupčně-klientelistického systému, zatímco   většina  tomu  pasívně  přihlížela.
Nyní ale snad už téměř všichni vidíme zjevnou degradaci demokracie   na úplně bezskrupulózní boj o moc spojený s masívní korupcí, nekompetentností, chamtivostí a rozpadem fungování státní správy.
Až na některé výjimky nebylo slyšet nic ze strany zejména katolické  církve. Jediným „velkým“ tématem byl pro tyto lidi po dlouhá léta   boj  o  vydání  nemovitostí  a  finanční  „vyrovnání“  se  státem...“
Zdroj: Kniha – Krize, nebo konec kapitalismu?



http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vladne-tu-mafiansky-kapitalismus-zaznelo-na-debate-o-Zemanovi-a-Klausovi-276108
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Grebenicek-vzpominal-na-Havla-a-mafiansky-kapitalismus-230810
    Facebook Print Friendly and PDF


             
Hlavná stránka