Rodičia a starí rodičia, ktorí spoločne so zločincami a vlastizradcami z vysokej politiky umožnili, aby ich vlastné deti a vnuci boli okradnutí o budúcnosť vo vlastnej krajine, spoločne ich vyhnali a vyháňajú do cudziny, budúce generácie obrali o detstvo a budúcnosť, tvoria cca 70 % Slovákov, nemožno považovať za súčasť národa, ale len za plebejcov bez vlastného názoru, ktorí nikdy nemajú právo byť súčasťou tohto národa, lebo prispeli a prispievajú k jeho postupnej likvidácii.
Hlavná stránka

ŘÍŠE LŹI              

 

Konzervativní listy přebírají z blogu J. R. Nyquista a v překladu Ivany Kultové texty o Říši lži. Říši založené na „velké lži“ nového náboženství, podle níž je Bůh mrtev a v níž základ nestvúrného nového náboženství maskovaného jako „věda“ tvoří ničím neomezená politická moc. V Říši lži, Carství podvo­du, Impériu ochotných naivek se od nás očekává, že uvěříme, že by bývalo bylo správné, aby Indiáni zatlačili Evropany do moře. Že začneme věřit, že Kalifornie - zcela vážně - patří k Mexiku. Že přesta­neme jezdit autem, protože auto vyvolává tání le­dovců v kanadské Britské Kolumbii a připravuje tak lední medvědy o přirozené prostředí. Nebude už zá­ležet na tom, kdo jsme byli a kdo jsme. Sami musí­me přestat existovat. Taková je současná moudrost. Takto se snažíme nastolit nebe na zemi a urychlu­jeme příchod lisu trestajícího hněvu Boha všemo­houcího (Zjevení 19,15-pozn. překl.), zatímco hlou­pě věříme, že jsme zvěstovateli Nového Jeruzalé­ma. Svědomí využívá nabídky také zveřejnit Nyquistův text a přebírá značnou část Nyquistova čtvrtého pokračování s mezititulky Konzervativních listů.

Komunismus je jen slovo

Můžete ovšem pořád dokola omílat ten nesmysl, že komunismus je mrtev. Nebo že nacismus je mr­tev. I když vám socialismus (národní či mezinárodní) třeba připadá mrtvý, stejně vás dostihne. Od démo­nického Karla Marxe a paranoidního Stalina jsme my moderní lidé poklesli k zhoubnému Obamovi a licoměrnému Putinovi (nemluvě o katastrofálních vůdcích Německa, Francie, Itálie, Británie atd.). Co začalo za Marxe jako odvážný revoluční manifest, plazí se a táhne nyní proti nám jako úskok pod zá­štitou falešné reklamy. Protože stará demagogie je mrtvá, potřebují si nyní socialisté vypomáhat lží, aby utajili své skutečné cíle. Nový socialistický „hrdina“ se ztotožňuje právě s těmi věcmi a názory, které má v úmyslu zničit; například Obama předstírá, že brání kapitalismus a Ameriku, zatímco Putin se staví, jako by bránil pravoslavné křesťanství a Rusko. Rozklad­ná moc podvodů, jichž se dopouštějí jeden tak, dru­hý zase onak, tkví nyní v dialektice manipulace s le­vicí i pravicí. To je totiž ona syntéza, k níž směřuje jejich teze a antiteze: naprostý nihilismus, úplné zglajchšaltování a pohrdání lidskostí. (Můžeme říci s Červenou Karkulkou: „Babičko, ty máš ale velké zu­by!“ A má je pěkně dialekticky ve dvou řadách, aby mohly kousat.)
Nic neukazuje srdce a duši dnešní vlčí avantgar­dy lépe, než Obamova žvýkačka při výročních osla­vách vylodění v Normandii 6. června 2014. V Ruti­nově případě vám jako obraz může posloužit který­koli záběr z násilí na východní Ukrajině. Oba muži se prezentují jako nesocialisté či nekomunisté. Obamovy komunistické a socialistické lži více než dostatečně předvedl Trevor Loudon. Důstojník KGB v Kremlu nepotřebuje k prověření svého socialistic­kého smýšlení nic jiného než svou vlastní odpověď, kterou dal před několika lety kubánskému novináři na otázku, zda je komunista: „Klidně mi říkejte třeba hrnec,“ řekl tehdy, „ale nezkoušejte mě dohřát.“ Po­pírání jakéhokoli vztahu ke komunismu patří nyní do arzenálu komunistické moci.

Kremelská pravice

Server Enter Stage Right je v Evropě tribunou obrození nacionalismu. Nemůžeme jej nazývat „kon­zervativním“ v ekonomickém ani striktně kulturním smyslu. V současnosti se obáváme, že by mohl být „konzervativní“ ve smyslu národního socialismu, což by znamenalo popření jakéhokoli konzervativismu vůbec. Kdysi dávno ukazovala střelka politického kompasu levice k Moskvě. Dnes tam ukazuje rovněž politický kompas evropské pravice. Německý bada­tel Torsten Mann, autor knihy Weltoktober, mi ne­dávno psal o politickém posunu probíhajícím v Evropě. Svůj výklad zahájil dlouhým citátem ze slov československého komunistického defektora Jana Šejny:

„Evropa byla základní oblastí, v níž měl být ome­zen vliv USA na svobodný svět, Rusové měli v plánu zneužít nacionalistických, měšťáckých předsudků předních evropských zemí a vnutit jim přesvědčení, že Evropa musí usilovat o své osamostatnění, o ne­závislost na USA. Taková nálada se měla stát poza­dím jakékoli diskuse o evropské politické unii, předjaté v Římských smlouvách. První obětí nového na­cionalismu se mělo stát společenství NATO. K od­dělení od vojenských sil USA mělo dojít postupně, pomocí samostatných smluv s Německem a Velkou Británií, Rusové však očekávali, že nakonec Spoje­né státy vyklidí scénu úplně. Podle předpovědi Rusů mělo mít toto oddělení na USA hluboce rušivý úči­nek a značně podnítit růst nacionalismu.” (We Will Bury You /Pohřbíme vás/, str.154.)

Pak pokračoval tím, že uvedl Šejnovo sdělení do kontextu perspektivy: „Toto Sejna napsal v roce 1982. Podkladem jeho konstatování je ovšem strategický plán, který znal v roce 1968. Pro mne je tento citát dokladem, že existuje dílčí strategie stará několik desetiletí, jejíž po- mocí - s využitím příslušníků pravice - hodlali Ruso­vé získat nadvládu nad Evropou. Pravděpodobně si uvědomovali, že nebudou schopni přesvědčit evropské národy o potřebě zrušit atlantickou alianci s pouhou pomocí levičáků. Jak jsem ti nedávno řekl, jsem přesvědčen, že EU byla od počátku projektem sovětským; je realizací Gorbačovova .společného evropského domova1, čehož hlavním svědkem je Vitalij Ivanovič Čurkin (sovětský a ruský diplomat, úřa­dující stálý zástupce Ruské federace při Organizaci spojených národů - pozn. překl.). Koresponduje to i se skutečností, že dnešní EU je levicová do morku kostí. Šejna však napsal i to, že si Sověti nejsou jisti, kterým směrem se masy obrátí, pokud se USA do­stanou do krize. [Konstantin] Katušev (člen ruské strany při moskevském jednání s internovanými představiteli ČSSR v Moskvě v srpnu 1968, - pozn. překl.) řekl, že by společnost mohla též udělat násilný obrat doprava. To platí myslím i pro Evropu. Nevím-li, kterým směrem se nakonec společnost vydá, je snaha o přípravu dvou přístupů naprosto logická, tedy přípravu nejen levicových kádrů ale i těch pravicových a dialektické využití obou. Politic­kou ofenzívu ať zahájí levice, pak ať počká na obrannou reakci konzervativních evropských občanů, kteří jsou znechuceni socialistickým vměšováním do jejich společnosti - a pak, než se vytvoří nějaká sku­tečná, autentická opozice, jim navrhněte řízenou po­litickou pravicovou alternativu, která slibuje řešení problémů vyvolaných levicovou politikou, jako je úpadek mravnosti, přistěhovalectví, ztráta národní svrchovanosti, ekonomické zhroucení atd. Jakmile bude veřejnost hluboce znechucena, nastoupí říze­ná pravicová opozice, získá si oblibu a strhne na se­be moc. Pravicová opozice se začne zabývat pro­blémy a některé z nich vyřeší (nebo třeba je naopak zvýší, např. etnická napětí), přičemž se obklopí kou­řovou clonou popularity, která jí umožní skrývat taj­nou a stále se ještě vyvíjející agendu. Konečným cílem by mělo být zrušení transatlantické aliance a nové sblížení západní Evropy s Ruskem. Komunisté vždy pracují dialekticky.

Je nesporným faktem, že Evropa trpí mnoha pro­blémy a zdá se mi, že naše současná elita, jak ta „konzervativní“, tak socialistická, se je ani nesnaží řešit. Například problém přistěhovalectví. Mimořádně vysokou míru muslimské zločinnosti v Německu mé­dia i politici úmyslně zatajují. Dále má ovšem Evropa obrovské finanční problémy, kterými se nikdo ne­zabývá tak, že by se to dalo poznat. Místo toho je, jak se zdá, někdo záměrně zvyšuje. Vytváří se umě­lá energetická závislost Německa na jiných státech. Závislí jsme zejména na ruských dodávkách plynu a proslýchá se, že jsme se dostali do závislosti na Rusku i pokud jde o jadernou energii. Rozsáhlé složky našeho průmyslu se už dávno přestěhovaly do východní Evropy a do rudé Číny, čímž se mnoho kvalifikovaných dělníků ocitlo na dlažbě. Po homo­sexuálních manželstvích, po „gender mainstreamin- gu“ apod. dychtí v Německu jen velice malá zvráce­ná menšina, avšak naši politici,  včetně  konzervativ­ních, z toho dělají hlavní politickou záležitost. Lidé jsou tím stále více znechuceni; a právě v tomto okamžiku se do toho ozývá ruská propaganda a na­bízí místo převládající liberální západní dekadence svou alternativu. Propaguje to Alexander Dugin a naši tzv. pravičáci a konzervativci mu sedají na lep. Srovnejme to s úspěchem Alexe Jonese v USA. Kdyby dnes existoval někdo jako Ronald Reagan, nemohl by Jones podvádět tolik lidí. Naši západní konzervativci jsou zkažení a to je živná půda pro Ru­sy ovládané pseudokonzervativce, kteří pracují ve smyslu skryté sovětské agendy. A proč jsou naši tradiční konzervativci zkažení? Roku 1968 Andrej Sacharov ve svém manifestu, Úvahy o Pokroku, Mí­rovém soužití a Intelektuální svobodě napsal, že západní národy mají být převychovány, aby změnily svůj „psychologický postoj“ k socialistickému způso­bu uvažování. A přesně to se stalo. V Německu se to nazývá, boj proti pravičákům. V USA se to zavádí pod hlavičkou „politické korektnosti“. Tento psychologickopolitický útok už před dvěma desetiletími zbavil skutečné konzervativní politiky podpory a vzniklou mezeru nyní zaplňují pseudokonzervativci řízení Rusy.

Ba co víc, současný předvoj evropské pravice by měl vypadat jako odpůrce základny pro obecný geopolitický rozvoj. Na Východě se utváří Putinova , Eurasijská unie, zatímco Rusko a Čína podepisují do­hodu o energetice, která vylučuje používání americ­kých dolarů. Takže, jak se zdá, poplynou do rudé Číny a do Ruska zlaté rezervy Západu, neboť eko­nomické ozdravění v Americe je zřejmě křehké. Kevin Freeman varuje, že očekávaný útok na americký dolar se zrychluje a že tedy možná budeme svědky dalšího finančního krachu jako v roce 2008. A to by mohl být ten pravý okamžik, kdy Rusko a Čína spolu s dalšími státy BRICS ohlásí zavedení nové rezervní měny kryté zlatem. Pokud k něčemu takovému do­jde a Rusko bude požadovat zlatem krytou měnu za ropu a plyn, nebude možno stavět se na odpor po­litickým pokusům orientovat EU východním směrem. Jinými slovy, Rusko se může uchýlit k jakémusi ko­lektivnímu vydírání a za dodávky energie vyžadovat politické ústupky. Podle mého soudu pravičáci, kte­ří se právě nyní dostávají do popředí, jsou vhodnými kolaboranty „pro eurasijské ambice Kremlu.“

Dekadence není náhoda

V rozboru Torstena Manna je tolik drahocenných prvků, že jsem jej s jeho souhlasem uvedl celý. Pro­sím, čtěte to, a pak se k tomu ještě vraťte. Dále - viz níže -Torsten konstatoval, že zkaženost západních lidí je to co Rusové hledají především. Ještě jednou citoval Šejnu: „Hlavním strategickým záměrem fáze č. 3 .období dynamické sociální proměny, bylo po­dle slov sovětského vedení  zmařit naděje falešné demokracie  a vyvolat na Západě naprostou demo­ralizaci.“ (We Will Bury You str.107) K tomu dodal:
„Přesně to zakoušíme nyní: naprostou demorali­zaci v našich západních společnostech, kterou jistě vyvolaly skryté komunistické struktury a jíž sovětští stratégové (např. Dugin) stále využívají pro další po­stup ve své strategii. Stále se snažím povzbuzovat své krajany ke čtení Šejnovy knihy. Je až zarážející, jak dějiny posledních tří desetiletí odpovídají so­větským strategickým plánům, které Šejna odhalil v roce 1982. Většinu mých krajanů to ale žel nezajímá a nejsou ochotni připustit, že za tím, co se děje, je určitá komunistická součinnost. Musím souhlasit s Vaším někdejším výrokem, že veřejnost je skutečně hloupá.“

Vraťme se nyní ještě jednou k problému hlouposti - k zmíněné konfederaci tupců, kteří především tvoří osazenstvo Říše lži. To vše podle mého soudu při­spívá k tomu, abychom pochopili, že politický stratég uvyklý na využití hrubé sily ve skutečnosti nevěří v nic z toho, čím nás přesvědčuje. Jestliže v jednom roce mluví jako socialista, bude se možná napřesrok ohánět konservatismem. Takže mějme oči na stop­kách. Musíme si všímat, co lidé dělají a nenechat se oklamat tím, čemu údajně „věří“. Změřit něčí víru ne­můžete. Nemůžete ji ochutnat. Ani ji vyfotografovat. Pokud ale dovolíte zlému politikovi, aby vás obelstil, získá-li moc nad Evropou či Amerikou, pak bude pro objektivní měření k disposici spousta smrti a zpusto­šení.
Nikdy nesmíme zapomenout, že zavilá touha po moci, která je v pozadí všech těchto jevů, má svůj původ v touze předělat vesmír, tedy vyzvat Boha na souboj nebo stát se bohem. Jde tedy v jádru vždy o motivaci revoluční, i když třeba pod „konzervativní“ maskou.

J. R. Nyquist



    Facebook Print Friendly and PDF


             
Hlavná stránka