Rodičia a starí rodičia, ktorí spoločne so zločincami a vlastizradcami z vysokej politiky umožnili, aby ich vlastné deti a vnuci boli okradnutí o budúcnosť vo vlastnej krajine, spoločne ich vyhnali a vyháňajú do cudziny, budúce generácie obrali o detstvo a budúcnosť, tvoria cca 70 % Slovákov, nemožno považovať za súčasť národa, ale len za plebejcov bez vlastného názoru, ktorí nikdy nemajú právo byť súčasťou tohto národa, lebo prispeli a prispievajú k jeho postupnej likvidácii.
Hlavná stránka

Co vlastně byly křižácké výpravy?             

(CBN.com)

Křižácké výpravy patří mezi nejčastější námitky vůči křesťanské víře. Někteří islámští teroristé dokonce tvrdí, že jejich teroristické útoky jsou pomstou za to, co křesťané v těchto výpravách prováděli. Tak co tedy byly křižácké výpravy a proč se na ně pohlíží jako na velký problém křesťanské víry?

Především by se o nich nemělo hovořit jako o „křesťanských křižáckých/křížových taženích“. Mnoho lidí, kteří se do výprav zapojili, ani nebyli křesťany...přestože se k nim hlásili. Jméno Krista bylo činy mnoha křižáků zneužito a poskvrněno. A zadruhé, je jen těžko pochopitelné, proč jsou tyto výpravy dnes vůbec relevantní. Odehrávaly se zhruba v letech 1095 – 1230 našeho letopočtu, tudíž před mnoha staletími. Proč by tedy měly být na programu dne v dnešní době? A proč se za ně římskokatolická církev ústy papeže omlouvá?

Zatřetí, ne že by to sice byla adekvátní omluva, ale křesťanství přece není jediné náboženství s násilím ve své minulosti. Křižácká tažení ve skutečnosti představovala  reakce na muslimské invaze na území, která dříve obývali hlavně křesťané. Zhruba od roku 200 do 900 našeho letopočtu obývali území Izraele, Jordánu, Egypta, Sýrie, Turecka atd. vesměs křesťané. Jakmile se islám začal šířit a zesílil, muslimové do těchto zemí vtrhli a brutálně utlačovali, zotročovali, deportovali a dokonce i nemilosrdně vraždili tamní křesťany. Římskokatolická církev a „křesťanští“ králové/vládci z Evropy nakonec reagovali a nařídili tažení za účelem získání muslimy podrobená území zpět. Činy, jichž se takzvaní křesťané během výprav dopustili, byly přesto politováníhodné. Neexistuje biblické ospravedlnění pro dobývání území, vraždění civilního obyvatelstva a ničení měst ve jménu Ježíše Krista. Zároveň však islám není náboženstvím, které by v této záležitosti mohlo hovořit z pozice nevinného.

Stručně shrnuto, křižácká tažení v 10. – 12. století byly pokusy křesťanů získat zpět muslimy/Araby dobytá křesťanská území na Středním Východě.

Robert Spencer se ve své knize „The politically incorrect guide to Islam and the Crusades“ (Politicky nekorektní průvodce islámem a křižáckými výpravami) mnohem hlouběji zabývá otázkou islámu a podrobně rozebírá a fakticky čtenáři přibližuje korán, muslimskou rozpínavost i křižácká tažení. Ta byla zahájena více než 470 let poté, co muslimové v roce 630 začali dobývat křesťanská území a kdy sám Mohamed vedl své válečníky. Tolik let tedy uplynulo, než se křesťané rozhodli svá území vybojovat zpátky. První křižácká výprava byla zahájena 15. srpna 1096 za účelem osvobodit křesťanské národy od meče a dominance islámu. Stojí za zmínku, že daná území křesťané původně nedobyli mečem, ale s život měnícím vlivem evangelia Ježíše Krista. Během Mohamedova života muslimové zahájili krvavou kampaň dobývání, jež pokračuje v podstatě dodnes. Islám „vděčí“ za svůj charakter svému zakladateli Mohamedovi.  Učedníci/následovníci tohoto samozvaného „proroka“ se pouze řídí jeho příkladem. James Arlandson popisuje na svých webových stránkách  (http://www.answering-islam.org/authors/arlandson.html) historický průběh Mohamedových brutálních tažení a dobývání rozsáhlých území.

Konec do té doby největší křesťanské civilizace nastal 29. května 1453, kdy padla Konstantinopol do rukou osmanských Turků a tím i to, co zbylo z Byzantské říše. Za zničení Konstantinopole, která padla po sedmitýdenním obléhání, je zodpovědný ambiciozní muslimský vůdce sultán Mahmud II., zvaný Mahmud Plenitel. Proti veliké přesile v počtu 150.000 muslimských Turků město odhodlaně bránilo pouhých 8.000 obránců. Nic se nevyrovná hororu, který následoval po dobytí města. Lidé byli brutálně zmasakrováni v ulicích, ve svých domech i v kostelech, kde hledali spásu.
Na skutečnosti týkající se muslimské agrese se zapomíná a úmyslně se před veřejností zamlčují. Historickou realitou však zůstává, že křesťané byli po staletích terorizování Mohamedovými učedníky přinuceni reagovat. Islám byl ve svých vlastních taženích agresorem dlouho předtím, než Evropané reagovali těmi svými.

(HC)

    Facebook Print Friendly and PDF


             
Hlavná stránka