"...hlboko s Vami nesúhlasím, urobím však všetko pre to, aby ste mohol svoj názor slobodne hlásať" - Voltaire
Politici musia strpieť akékoľvek názory občanov - Inak tam nepatria!
Hlavná stránka

K čemu je Evropě dobrý vlastní Knesset? (I) Ales Bolynskij 25. 6. 2012

     

Možná, aniž by si toho sami všimli, vedou světové židovské komunity pomalu ale jistě své lidi k nové katastrofě. V pokusu ovlivňovat globální politické procesy ve svém zájmu očividně neuvažují o tom, že platit za možné negativní důsledky budou muset všichni židé, jak tomu již v historii bylo nejednou. 

16. května uspořádal v únoru 2012 vytvořený tak zvaný Evropský židovský parlament (EJP) v Bruselu své první valné shromáždění. 120 poslanců (stejně jako v izraelském Knessetu), vybraných v rámci tříměsíčního hlasování na internetu, si činilo nárok na to, že zastupují židovské komunity 47 zemí.

Osazenstvo sálu, který jim byl laskavě poskytnut Evropským parlamentem, si usurpovalo pravomoc ovlivňovat evropskou politiku v zájmu Izraele a židů. Lobbovat za zájmy židů a židovského státu hodlá EJP prostřednictvím vytváření takových názorů u poslanců Evropského parlamentu a představitelů dalších institucí EU, které jsou pro židy výhodné u takových problémů, jako řešení na Blízkém východě, právo Izraele na existenci v jeho stávajících hranicích, konflikt v Sýrii, situace kolem Iránu, nárůst antisemitismu a nacionalismu v zemích Evropy. Mimo to si židovský „parlament“ vytkl za cíl sjednotit úsilí židovských evropských komunit, aby se zabránilo jejich asimilaci na jedné straně, a na straně druhé aby se přesvědčila EU a evropské vlády o nutnosti pokračování politiky multikulti. 

  Na první pohled nic zvláštního. Takových židovských lobbistických struktur je jako much. Fungují jak na místní úrovni, tak na úrovni jednotlivých zemí, a dokonce i v globálním měřítku (například Světový židovský kongres, Světový kongres ruskojazyčných židů, Světové fórum ruskojazyčného židovstva atd.). Jejich cíle a metody jsou stejné, jako u nově upečeného „parlamentu“. Ale v jeho případě existují nuance. Ty souvisí ani ne tak se začleněním novátorské metody „online demokracie“ do života židovských komunit, jako s bojem v rámci světového židovstva o vůdcovství. Proto přístupy Evropského židovského parlamentu k řadě mezinárodních problémů, včetně vztahů EU s Ukrajinou, Ruskem a dalšími zeměmi Celní unie a SNS, budou odrážet cíle iniciátorů vytvoření EJP – ukrajinských magnátů Igora Kolomojskovo a Vadima Rabinoviče, a také jejich kazachstánského partnera Aleksandra Maškeviče, do listopadu 2011 vůdce Euroasijského židovského kongresu. 
Operetní charakter „parlamentu“ je zjevný. Mluví o tom sami židé. Začněme třeba   tím, že se do něj dostali představitelé Izraele, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Turecka, tedy zemí, které v žádném případě neodpovídají pojmu „Evropa“: ani geograficky, ani politicky, ani kulturně. Protože iniciátory EJP tato okolnost neznepokojovala, znamená to, že potřebovali uměle zvýšit zastoupení v této organizaci komunit bývalého „sovětského židovstva“. Kritici EJP rovněž poukázali na „naprostou netransparentnost hlasovacích procedur na internetu a seznamu navržených kandidátů, na který se dostali sportovci, herci, osobnosti šoubyznysu a další jedinci, z nich převážná většina neví o aktuálních problémech evropského židovstva nic“. 

Jak napsali v židovském tisku, „analýza kandidátů, provedená experty z několika zemí, ukázala, že někteří uchazeči o poslanecké křeslo neměli k židovstvu žádný vztah. …   
              Řada kandidátů přiznala, že údaje o sobě vložili sami a pak se obrátili na sociální sítě s prosbou „kliknout“ na jejich kandidaturu“. To vše bylo možné proto, že „každý člověk mohl zapsat sebe a své přátele jak pod skutečným, tak pod vymyšleným jménem. A pak poprosit své známé na sociálních sítích, aby pro něj hlasovali. Došlo k tomu, že na seznamu kandidátů se objevili židy vážení lidé, kteří ani ve snu netušili, že byli navrženi na „evropské židovské poslance“. Psali rozhořčené dopisy a veřejně se této pochybné cti vzdávali. Mnozí známí židovští činitelů sdělili, že „o vytvářené struktuře nic nevědí, nikoho nezplnomocnili jmenovat je za kandidáty, nevidí nutnost dublovat existující evropské židovské zastupitelské orgány a nemají v plánu se práce tzv. „parlamentu“ účastnit“. 

Někteří kritici EJP poukazovali na to, že za neexistence pevného členství v židovských organizacích zemí SNS znamená slovo „komunita“ ve skutečnosti skupinu lidí z okruhu daného bohatého žida, který si přeje mít vlastní organizaci, s nějakým halasným názvem. Díky tomu pak získá možnost, je-li třeba, vystupovat jako „hlavní žid“ u řešení vlastních záležitostí „před úřady země a na mezinárodní scéně“. Proto považovat kandidáta takové „komunity“ za člověka vyjadřujícího názory všech židů dané země by bylo přinejmenším neuvážené.  

Protože židovská komunita zůstala ohledně toho, kdo koho nominoval za kandidáta, kdo a  jak se dopočítal údajných 403 000 hlasujících na internetu (z nichž třetina byli občané SNS  a Pobaltí) v nevědomosti, vznikly oprávněné pochyby o právu EJP vystupovat jménem všech židů Evropy. A co víc, Kolomojského a Rabinoviče přímo obvinili z pokusu roztříštit evropské židy, kteří jit mnoho let mají své zastoupení na kontinentální úrovni – Evropskou radu židovských komunit. Její vůdci uveřejnili otevřený dopis, ve kterém vyzvali Evropský parlament a představitele EU, aby považovali EJP za „iniciativu dvou soukromých podnikatelů z Ukrajiny“ a nic víc.  

Skandální charakter této záležitosti byl dodatečně potvrzen, když se mezi židy začaly šířit zvěsti, že v r. 2010 se Igor Kolomojskij a Vadim Rabinovič pokusili prostě si Evropskou radu židovských komunit „koupit“, a podle ukrajinského zvyku řešit  veškeré záležitosti pomocí peněz. Nepodařilo se. Členové vedení ECEO Kolomojským nabídnutých 14 milionů dolarů, výměnou za post prezidenta této organizace, která  již přes 40 let sjednocuje židovské komunity zemí EU, odmítli a na znamení protestu rezignovali, čímž zablokovali přechod ECEO pod kontrolu dvou výše jmenovaných ukrajinských magnátů. Naštvaný Kolomojskij a Rabinovič vytvořili jako odplatu vlastní Evropskou židovskou radu, která byla iniciátorem voleb do Evropského židovského parlamentu.  

            K čemu to vše potřebují? Zde to začíná být nejzajímavější.

Autorem nápadu, aby Izrael využíval v Evropě politiky „měkké síly“ za pomoci židovské diaspory, je Shimon Perez. Izraelci jsou nespokojeni s tím, že země EU zaujímají v otázce arabsko-izraelského konfliktu uváženější postoj, oproti USA, které jsou zcela na straně židovského státu. Světové židovstvo rozčiluje i to, že v evropských politických kruzích roste rozhořčení kvůli neochotě Izraele vrátit Arabům okupovaná území a dohodnout se na vytvoření palestinského státu s hlavním městem východní Jeruzalém. O nic menší starosti nedělá Izraelcům zdrženlivost většiny evropských vůdců v otázce realizace americké strategie „překopání“ Velkého Blízkého východu podle obrazu namalovaného Washingtonem. Nástrojem „měkké síly“ Izraele v Evropě by se mohla stát Evropská rada židovských komunit, ale ta provádí především koordinační aktivity v oblasti židovského vzdělávání, kultury, zachování národní identity židů (tedy opak multikulti, tak kde jsou stížnosti a obviňování z nacismu a šovinismu a zatýkání? – p.p.) a boje s antisemitismem, a nestrká nos do mezinárodní politiky přímo, kdy chápe, že se to může evropským židům vymstít. Pokus Kolomojského a Rabinoviče převzít ECEO pod svoji kontrolu měl za cíl přeměnit toto sdružení evropských židů na lobbistickou strukturu, působící bezprostředně v zájmu Izraele. Pokud budou úspěšní při pohlcení ECEO, „loutkový parlament“ by jim přestal vyhovovat.  

Ale v neprospěch „dvou soukromých podnikatelů z Ukrajiny“ hrálo to, že židovská elita západu se k pokusům svých soukmenovců z SNS ujmout se vedoucí role v rámci světového židovstva staví velmi nepřátelsky. Na jednu stranu se bojí, že „ruští“ židé se mohou stát nástrojem „měkké síly“ Ruska, a na druhou stranu, že nevábné osoby zbohatnuvší na rozkradení sovětského majetku, z nichž část má kriminální minulost, stanou v čele evropského židovstva a zdiskreditují židovskou diasporu jako takovou, obzvláště v očích v takových otázkách háklivých Evropanů.  

Negativní image „ruských“ židů vznikl i v důsledku neustálých hádek mezi nimi o vůdcovství. Ale v posledních letech se Igorovi Kolomojskému při podpoře svého obchodního partnera Gennadije Bogoljubova a lubavičského rabína Šmuela Kaminěckovo podařilo víceméně sjednotit četné organizace „ukrajinských“ židů, a pak se domluvit s kazachstánským miliardářem Aleksandrem Maškevičem o předání Euroasijského židovského kongresu pod kontrolu Kolomojského (v listopadu 2011 byl za prezidenta EAJC vybrán prominent a obchodní partner Kolomojského Vadim Šulman).   

A proto spojenými silami Kolomojskij, Rabinovič a Maškevič výrazně oslabili pozice na mezinárodní scéně dvou ruských konkurentů: prezidenta Evropského židovského kongresu Vjačeslava Kantora a prezidenta Světového kongresu ruskojazyčného židovstva Borise Špigela. O prvně jmenovaném kolují mezi židy zvěsti, že má údajně podporu tu amerických židů, tu Moskvy. Špigela rovnou označili na „výtvor Kremlu“. Příhodný způsob, jak vyčistit arénu od konkurentů.    
 
A není důležité, že sami židé považují nově vytvořený Evropský židovský parlament za nelegitimní z pohledu zastupování jejich zájmů v EU. Důležité je, jestli Kolomojského dítko budou za legitimní považovat evropští činitelé a poslanci Evropského parlamentu. Soudě podle složení hostů prvního valného shromáždění EJP se tací již našli. Nad směšností zvolení židovského „parlamentu“ na internetu zavírají oči a nyní začnou vydávat názory Kolomojského a za ním stojících kruhů u závažných mezinárodních problémů za údajný postoj všech evropských židů.

K čemu je Evropě dobrý vlastní Knesset? (II)  Ales Bolynskij  28. 6. 2012

„Ať přijedete kamkoliv, setkáte se se dvěma věcmi – Coca Colou a Chabad. A dokonce i tam, kde není Coca Cola, je Chabad.“ Izraelský rabín.
Komentátoři vytvoření Evropského židovského parlamentu (EJP) v první řadě obracejí pozornost na to, že jeho iniciátoři – židovští magnáti ze zemí SNS – hodlají lobbovat za integraci Ukrajiny do EU, hájit právo Izraele na pokračování okupace arabských území a ovlivňovat politiku Evropské unie ve vztahu k Sýrii, Íránu a dalším blízkovýchodním zemím. Ale málokdo při tom považuje za nutné poznamenat, že za Kolomojskim, Rabinovičem a Maškevičem stojí Chabad, chasidská sekta, jejíž názory odpovídají nacistické ideologii. Pokud nacisté mluvili o zvláštním poslání „nordické rasy“, tak příslušníci Chabad přisuzují tutéž zvláštní roli židům, kteří v jejich chápání jsou jediní lidmi v plném smyslu slova. To proto, že duše žida je údajně částí boha, a ostatní lidstvo je „mluvící dobytek“, dobrý maximálně k tomu, aby uznal nadřazenost židů, považoval je za vzor a sloužil jim.  V principu by na to bylo možné neupozorňovat a dokonce se neurážet. Všichni náboženští fanatici, včetně křesťanů, mají v hlavě vlastní brouky. Pokud  by zde nebylo jedno „ale“… K názorům Chabad patří myšlenka, podobná hinduistickému chápání „avatara“: myslí si, že jejich učitelé (rabíni) jsou „šlichim“ – vyslanci boha, kteří se periodicky ztělesňují v našem světě, aby „napravovali“ židy, a pak se vracejí do duchovního světa, kde čekají na další ztělesnění. A až se všichni židi „napraví“, tedy začnou plnit všechna přikázání tóry, teprve tehdy přijde do našeho světa mesiáš, který konečně „vysvobodí“ židy od nadvlády ostatních národů. V chasidském chápání to znamená, že povýší židy nad ostatní národy jako morálně vládnoucí sílu. A pouze pod vedením mesiáše mohou židé obnovit Izrael „od Nilu po Eufrat“ a vybudovat třetí chrám na hoře Moria v Jeruzalému. Současný Izrael je, podle jejich názoru, stát dočasný a v náboženském smyslu nezákonný.
Zatím „šlichim“ a jejich stoupenci domlouvají židům slovně. Ale Chabad nevylučuje ani další variantu. Pokud se vytvoří takové podmínky, kdy budou židé jako národ ohroženi naprostým vyhlazením, tak budou nuceni „napravit se“ zrychleným tempem, aby bůh uslyšel jejich modlitby a poslal jim spasitele, tak říkajíc předčasně. Podle všeho Chabad k tomu věci i směřuje. Alespoň sedmý lubavičský rabín před smrtí učil, že současná generace židů již žije v „době mesiáše“. 

Samozřejmě, že ideologové Chabad nebudou odkrývat milionům ostatních židů, vzdáleným náboženskému fanatismu, že tato sekta nevylučuje variantu jejich „konečného osvobození“ pomocí zjevně uměle vyprovokované katastrofy světového židovstva, nezávisle na tom, jestli její první fáze začne rukou příslušníků Chabad v Evropě, nebo na Blízkém východě. Ale o tom, že je to možné, svědčí některé příznaky.   
Proč, například, příslušníci Chabad trvají na pokračování židovské politiky multikulti v židy ovládaných zemích? Na jednu stranu chrání židy před asimilací v křesťanském a ateistickém prostředí. Ale na druhou stranu vůdci Chabad nedokážou pochopit, že multikulti vede k islamizaci Evropy, v důsledku čehož se zde, a později v USA, židé střetnou tváří v tvář se svými, jak tvrdí nám křesťanům, nepřáteli – islamisty.
Ale právě o to jde – z pohledu židů nejsou muslimové nepřátelé, ale zbloudilí souvěrci. Spor je pouze v tom, že židé považují za posledního proroka jejich jediného boha Mojžíše, a muslimové Mohammeda. Navíc Arabové jsou obecně bratranci židů, stejní semité, potomci patriarchy Abraháma, jeho prvorozeného syna Izmaila.   

Podobným způsobem vnímají židy i muslimové. Dokonce i v temných dobách středověku v zemích vítězného islámu židovské komunity vzkvétaly a měly autonomii. V muslimských státech měli židé, na rozdíl od křesťanů a stoupenců dalších náboženství, statut „zimmy“ (protěžovaných). Byli osvobozeni od platby „zakat“, daně z jiné víry. Mnozí z nich zastávali vysoké státní funkce. Bok po boku s muslimy bojovali židé proti křesťanům – společným nepřátelům, což se v islámských armádách považovalo nejen za povinnost, ale i čest. Ano, islámský svět je pobouřen vytvořením státu Izrael, ale jen proto, že si myslí, že tuto zemi mají podle práva prvorozeného zdědit Arabové, potomci Izmaila. Nicméně muslimové nemají nic proti židům, „národu Písma“, jako takovým, pokud odejdou z Palestiny. Skutečnými nepřáteli fanatických židů a muslimů jsou křesťané, odpadlíci od monoteismu, a z jejich pohledu pohané. 

A proto musí být křesťanská civilizace (ale ne lidé) podle názoru fundamentalistů obou semitských náboženství zničena. A podle názorů příslušníků Chabad zničena „rukama“ muslimů, protože židé takovou možnost nemají.  
  
A k tomu není nutná cesta „džihádu“, „posvátné války“ muslimů, či „božích válek“, jak říkají židé. Demografie je mnohem nemilosrdnější, než atomová bomba.   
Přirozeně, že nic takového čtenář v publikacích Chabad nenajde. Ale při soukromých diskusích jsou chabadčíci dostatečně otevření, i když své názory vyjadřují ve formě „teologických rozvah“. Do jaké míry názor spolubesedníků autora odráží pohled dalších příslušníků Chabad je již na jejich svědomí. Ale vůdce židovské komunity v Kyjevě a Světového fóra ruskojazyčného židovstva Aleksandr Levin během jednoho z rozhovorů dal jasně najevo, že „hlavním je přivést mesiáše… Pokud věříte v boha, tak jsou dvě cesty… První – lidé (míněno židé) jsou připraveni a dělají vše, aby přišel mesiáš. Druhá – situace je natolik špatná, že bůh mesiáše pošle. Pracujeme na směru č. 1“. Zatím.   

  Druhá otázka – proč Kolomojskij a za ním stojící Chabad tak silně nechtějí, aby byla Ukrajina ve spojenectví s Ruskem?    

                 Můžeme zauvažovat: co se stane s židy, když islám v Evropě získá na síle a vyvolá odvetnou vlnu křesťanského fanatismu a „nordického“ nacionalismu? Vždy mimo obviňování židů z toho, že vnutili národům zemí EU politiku multikulti, se mezi Evropany šíří přesvědčení také o tom, že právě židé, tradičně ovládající finanční sféru, jsou na vině současné světové finanční krize. A zde s tím již nejde nic dělat, i kdyby tomu tak nebylo. Pak je pochopitelné, že se „odchod“ židů stane nevyhnutelným.

Ale ne do „země zaslíbené“. Protože v té době i existence Izraele jako židovského státu bude ovlivněna demografickými změnami. Ale soudě podle všeho to Chabad nijak neznepokojuje. Současný Izrael, jak již bylo zmíněno, byl vytvořen bez účasti mesiáše, což znamená, že je „špatný“. Židé budou muset najít nové místo, kam by mohli přesídlit, „napravit se“ a čekat na příchod mesiáše (no vida, jak se aktivita senilního knížete hned dostává do nového světla – p.p.). A podle všeho má pravdu ukrajinský publicista Eduard Chodos: lepší místo, než Ukrajina, by evropští, američtí a izraelští židé hledali těžko. 

  „Záložní „historická vlast“, či „třetí Chazárie“, je obezřetně budována… podle všech pravidel „sionské moudrosti“,“ jak píše tento výzkumník Chabad, a je již zcela pod židovskou kontrolou. Ne proto, že v čele ukrajinského státu je nebo bude dosazen žid. Není to ani potřeba. Stačí, že prakticky celá ekonomika země je v rukou velkého soukromého kapitálu, jehož téměř všichni představitelé jsou židé. 

Jejich chráněnci tvoří minimálně polovinu zastupitelského sboru Ukrajiny. Prakticky všechny velké banky a hromadné sdělovací prostředky jsou také vlastnictvím židů. Všechny velké politické strany jsou financovány židovským kapitálem. Přitom Ukrajinci se vyznačují tolerantností a politickou pasivitou. Ideální podmínky (evidentně nebyl v Čechách – p.p.).       
                                                                                                                                   
Dokonce ani jednotlivé antisemitské projevy ukrajinských nacionalistů Chabad nelekají.  Jak ukázal příklad stran „Naše Ukrajina“, „Pora“ a „Svoboda“, i ty si lze snadno koupit. Cíl financování těchto stran Igorem Kolomojskim a další židovskými magnáty je snadno pochopitelný. Jde o časem prověřenou strategii přežívání židovských komunit ve všech zemích: dokud nepřítel jí z tvojí ruky, je ovladatelný. 
A jak jim vládnout – potlačovat antisemitismus, nebo naopak ho podněcovat beztrestností, je-li třeba stimulovat „nápravu“ nenáboženských židů – tak to je již taktika, nikoliv strategie. 
     
To, že vlivní Izraelci napomáhali právě Kolomojskému a Rabinoviči dostat se na vedoucí pozice v evropském židovstvu, je také vysvětlitelné. Ukrajinské židovstvo, které se sjednotilo kolem svých magnátů a Chabad, dosáhlo toho, že je stejně silné, jako židé v jiných evropských zemích. Izraelský prezident Shimon Perez, který v r. 2010   navštívil komunitu chabadčíků v Dněpropetrovsku, který je „v podstatě hlavním židovským městem Ukrajiny“, byl ohromen. Podle jeho slov, „to, co se podařilo… v Dněpropetrovsku je třeba studovat, kvůli vypracování koncepcí globální židovské budoucnosti“. A není divu, protože „členové politické rady místní židovské komunity zastávají hlavní posty v ekonomice regionu“. 
  
  A proto Ukrajina, která během let nezávislosti přišla o miliony svých občanů – Slovanů, je již připravena přijmout miliony židů, pokud budou muset utíkat z Evropy, USA a Izraele. Ale kvůli cílům Chabad musí zůstat mimo spojenectví s Ruskem.
Protože východní soused Ukrajiny je celkem obrovský, a tak je obtížně ovladatelný a ohledně svého vnitřního vývoje nepředvídatelný. Dokonce i za situace, kdy ruští židovští magnáti hrají neproporcionálně větší roli v ekonomice země, zůstává budoucnost židovské komunity v Rusku nejistá, kvůli národnímu sebeuvědomění ruského národa  a důležitosti islámského faktoru, který stimuluje růst tohoto sebeuvědomění. 
„Přikrmovat“ ruské národní hnutí se Chabad očividně bojí. A koncentrace židovských aktivistů v liberálních stranách, pracujících na podřízení Ruska západu nebo jeho zničení, a také finanční podpora těchto stran židovskými magnáty se může v konečném důsledku ukázat pro židovskou komunitu zhoubnou. A proto korporace „Kolomojskij a partneři“ upřednostňuje držet Ukrajinu dále od Ruska. Zřejmě právě v tomto směru bude pracovat i Evropský židovský parlament.  Znepokojení vyvolává i požadavek chabadčíků ze zemí SNS vzít na sebe zprostředkovatelskou misi ve vztazích mezi Washingtonem a Moskvou, aby „ovlivnili vlády (USA a Ruska) s cílem zastavit postup Íránu k vlastnictví jaderných zbraní“.  Jak sdělil tentýž pan Levin, „donutíme je nás poslouchat… Rusové budou muset bojovat o vlastní život. A pokud uvěří, že Írán pro ně představuje hrozbu, udělají vše ve svých silách, aby tuto hrozbu zlikvidovali“.  

 Jen co je pravda! Chabad jsou mistři v provokacích. A dále šéf kyjevských židů Bílému domu bezprostředně doporučil: „Aby donutily Moskvu změnit svůj postoj k Íránu… musí Spojené státy zaujmout více kompromisní postoj ve vztazích s Kremlem. Pokud americká vláda… nepřistoupí na kompromis, tak může být vláda Spojených států svržena.“

Co na to říct. Drsné. A kdo bude svrhávat v USA vládu? To ať si čtenář přebere, jak chce.  Ale na místě Američanů a Evropanů bych se nad cíly Chabad a Kolomojského a partnerů, kteří přislíbili spustit „židovský zpravodajský televizní kanál v hlavních světových jazycích s možností jeho příjmu v Evropě a severní Americe“, zamyslel. My Slované vůbec nechceme, aby američtí patrioti a národy zemí EU považovali Rusko za viníka nastávajících kataklyzmat, vyprovokovaných Chabad kvůli „nápravě“ židů, kvůli příchodu mesiáše.  Je mi upřímně líto židovského národa. Musí trpět kvůli něčím mesiášským ambicím? Už se napravte, bratři židi, velmi rychle sami. „Cestou č. 1“ a bez „Knesset online“. Proti tomu nic nemáme. 

Зачем Европе собственный Кнессет? (II) vyšel 19. června na Fondsk.ru


    Facebook
Hlavná stránka